Záložník svou tvrdou prací výrazně přispěl k úspěchu improvizovaného plánu Carla Ancelottiho a postupu týmu do semifinále Královského poháru.
Brahim Díaz se vždy rozmýšlí, kterou nohou je nejlepší se dotknout míče. Tato nejistota je však součástí jeho fotbalového šarmu a největšího možného nebezpečí pro soupeře, kteří nikdy nevědí, kterým směrem se záložník může vydat.
Skvěle se orientuje v kombinaci hry na posledních metrech a je nesmírně účinný proti týmům s nízko postaveným obranným blokem. 25letý hráč stále hlasitě žádá větší roli v týmu, kterou dostává pouze tehdy, když v útoku Realu Madrid chybí hráči, poznamenává deník MARCA.
Vzhledem k absenci Mbappého a Bellinghama v Královském poháru dostal Brahim opět šanci hrát v základní sestavě. Podobně tomu bylo proti Brestu a Realu Valladolid, když Vinícius pauzíroval za karty.
Díaz se stal pro trenérský štáb hráčem číslo 12, i když sám se nebojí neustále vysílat signály, že si zaslouží více. Jeho všestrannost (může hrát na obou křídlech, jako ofenzivní záložník a dokonce i útočník) a neúnavná práce se velmi dobře hodí do plánů trenérů.
Přesto se mu ještě nepodařilo vybojovat stálé místo v základní jedenáctce. Deník MARCA uvádí, že Brahim je vhodný na jakoukoli pozici v útoku díky své hnací síle, explozivitě, inteligenci a schopnosti hrát oběma nohama, ale v Realu, kde jsou požadavky jiné než kdekoliv jinde, to samo o sobě nestačí.
Rozdíly mezi Brahimem a Ardou.
7 asistencí a 3 góly na 1328 minut (předstihne pouze Camavingu, Ceballose a Ardu Gülera, pokud jde o herní čas) je jeho bilance v této sezóně, což je výrazně nadprůměrné vzhledem k počtu šancí, které dostal.
Styl hry Arda Gülera je nejvíce podobný Brahimovi v kádru Los Blancos, ale rozdíl mezi nimi se stává obrovským, když se analyzují jiné aspekty. MARCA analyzuje, že oba mají podobnou kvalitu, Turkovi nic v tomto ohledu nechybí, ale chybí mu obětavost a taktické disciplíny, ve kterých se Brahim zlepšil po třech letech strávených jako jeden z lídrů Milána.
Rozdíl mezi Brahimem a Ardou spočívá také v osobnosti na hřišti, což vyplývá z věku a zkušeností. Zatímco jeden z nich se neskrývá, když se nedaří (Brahim), druhý musí ještě udělat poslední krok, aby jeho přítomnost na hřišti v různých fázích zápasů nebyla pouze epizodická (Arda).
V důsledku toho každá příležitost, kterou oba dostanou, končí jinak. Jeden vždycky obstojí s vyznamenáním, zatímco druhý, i když ukazuje záblesky talentu, ještě plně nepotvrdil, že vyzařuje tu auru, která ho doprovází při každém kontaktu s míčem. A v Realu Madrid vás taková věc může zabít, zdůrazňuje MARCA.
Navíc vzorný přístup Brahima uchvacuje Carla Ancelottiho, který neváhá ho nasadit pokaždé, když tým potřebuje změnu tváře nebo najít mezeru v obraně soupeře. Podle deníku jeho schopnost obracet se s míčem i v obklopení několika soupeřů a jedinečný způsob nastavení ho činí ideálním pro styl hry, který potřebují Los Blancos. Proti Leganés, s veškerým respektem k hrdinovi Gonzalo Garcíovi, byl marocký reprezentant rozhodně nejlepším hráčem Realu.
Téměř všechno nebezpečí pocházelo z jeho akcí a byl to on, kdo v poslední chvíli zaznamenal asistenci, která zachránila tým.
„Věděl jsem, že budou nějaké standardní situace nebo rohové kopy. Proto jsem musel být v pokutovém území, abych zachytil jakýkoli míč. Mluvil jsem s Brahimem a řekl jsem mu, aby na mě poslal míč, až budu na zadní tyči. On mi řekl, abych tam byl. Poslal ho perfektně a míč tam prostě vletěl,“ vysvětloval Gonzalo v rozhovoru s Real Madrid TV.
Kontrola, dvojitý klam na postranní čáře a perfektní centr do srdce pokutového území, který skončil gólem na 3:2. Celý Brahim, shrnuje MARCA.
